Antipapež František?

Když chtěl papež v Krakově při okuřování oltáře přistoupit k obrazu Matky Boží, se náhle a bez příčiny sesypal  k zemi. Že by zvláštní znamení od Madony? Víme, že papež její zjevení neuznává a rozhovorům či jen zmíňkám o ní se vyhýbá. Podobně jako o Kristu a jeho dílu. Místo toho rád a dlouho vždy mluví o humanismu, solidaritě nebo řeší globální oteplování.

Mnoho lidí se ptá, zda je František ještě vůbec katolík? Nikdo ale není dokonalý a také papež je jen člověk. Nepřísluší nám právo jej soudit, ale myslím, že není člověkem na svém místě. Na druhou stranu asi není náhoda, že dnes máme ve vedení církve právě jeho. Třeba nám tím chce Bůh něco říci. V každém případě je výzvou a to samo o sobě být špatné nemusí. Nakonec, ani celá církev není samozřejmě dokonalá a František jí může jen prospět. Vzpomeňme, kolik papežů ve službách antikrista jí sloužilo dříve. Poslední papežové, především Jan Pavel II. byli spíše zářnou a světlou výjimkou – nikoliv pravidlem.

Papež František nás tak s nebeského rozjímání navrací zpět do tvrdé reality, ve které budeme muset znovu objevit hranici mezi hodnotami světa a hodnoty duchovními. Sami je najít. Navzdory globalizaci, která jako mor stírá všechny rozdíly a vytváří falešný dojem jednoty – jednoty, která není ani tak duchovní, jako ekonomická a ideologická. Spojením světa a církve ale nejenže nevznikne vytoužená jednota, ale naopak pohasne světlo, které by měla církev v temnotě světa nést. Ovce se rozprchnou zmatení a bez pastýře. Jedni se přidají na stranu boha světa – antikrista, další nebudou vědět, kam jít. Není to však nic nového, doba, která byla předpovězena a kdy se každý bude muset spolehnout sám na svoji víru, přichází. I za cenu toho, že bude muset formálně opustit řady církve.

Až se změní věrouka církve, až se změní náboženské obřady a symboly, antikrist se plně ujme vedení církve. Zprvu nenápadně a diplomaticky, později rázně a bez okolků. Pak už bude na každém, jak se zachová. Bude to jak na lajcích, tak kněžích a na jejich svědomí – na kterou stranu se přidají. Zda zůstanou věrni Kristu nebo zda se přidají na stranu světa, pohrdnou jím a vytvoří si nové – „moderní“ náboženství. Zejména se to týká těch duchovních, kteří se podobně jako papež shlédli v ideálech humanismu a globalizace, unešeni tím, co všechno jim antirkist mluvící hlasem anděla, nabízí.

Vábný a sladký hlas antikrista volajícího k jednotě a k budování ráje na zemi rozhodně nelze přeslechnout. Jen ti bdělí však dobře ví, že je to léčka. Žádný ráj na Zemi nikdy nebude. Zkuste spojit dohromady Krista a boha světa a pak přijde Bůh, kdo vyčistí Zemi.

Někteří prý vypočítali, že papež František je tím posledním a že jde o antipapeže. Já nevím, to jsou možná jen divoké teorie. Uznávám ale, že jsou tu věci, které jsou zarážející. Na druhou stranu bych mu ale také nerad křivdil. Pokud je František pro někoho duchovní posilou a někdo, kdo mu dává naději, byl bych ten poslední, abych tomu nepřál, i když můj papež to není. Pro mě je to člověk, který to možná dobře myslí, ale mýlí se. Na to, že je papežem, až příliš. Možná jako každý člověk, který hledá.

Často jsem přemýšlel nad tím, zda je nový papež více katolík nebo neomarxista. Nejspíše oboje dohromady, což ale není možné, protože jak se říká, dvěma pánům sloužit nejde. Nelze sloužit současně Bohu a ideálům komunismu.

Stále více mám pocit, že se stává spíše smutnou, unavenou postavou člověka, který svůj život obětoval falešnému ideálu. Člověka, který víru vyměnil za ideál všeobjímajícího humanismu, doufaje, že tak přitáhne masy lidí. Opak se však ukazuje pravdou. Taková víra může zpočátku nadchnout, než člověku později dojde, že je to jen nesmyslný ideál, který nám sice umožňuje nevidět zlo, ale zároveň zavírá oči nad tím, co bychom vidět měli. Každý, kdo opravdu věří ví, že skutečná víra má mnohem hlubší kořeny a není to jen nějaká ideologie, snaha se líbit nebo za každou cenu získat co nejvíce fanoušků. Víra, která nevychází se srdce, ale z hlavy, není víra, ale jen idea.

Abychom ale papeže pouze nekritizovali, možná je jeho působení určováno z části i tím, že pochází z hodně kulturně a historicky odlišného prostřední a o latinské Americe, toho víme dosud jen málo. Nemáme tedy přesně ani představu jak funguje společnost, politika a církev tam. Vše se navzájem ovlivňuje. Proto se nám může jevit tento papež jako cizí a těžko srozumitelný. Já mu alespoň nerozumím. Někteří idealisté – a myslím, že právě mezi ně patří papež František – věří, že každý kdo věří v jednoho Boha je v podstatě křesťan. V křesťanství vidí jakousi ekumenickou základnu budoucí nové, reformované církve, odtržené od původních kořenů a postavené na liberalismu. Jakousi budoucí politickou, kulturní a náboženskou platformu světa. Tito idealisté se nazývají se křesťané, ale současně jsou plně konformní s liberalismem. A do značné míry vychází i z ideálů komunismu.


Znamení? – Tradiční vypouštění holubic jako symbolů míru se ve Vatikánu změnilo v boj o život. Na dvojici sněhově bílých opeřenců, které na Svatopetrském náměstí vypustil papež František, zaútočili agresivní racek a vrána šedivka.

Více na idnes.cz