Je politická korektnost ideologie?

a

Občas se objevují názory (a zastávají je zejména sociální demokraté a jejich příznivci, potažmo levicově orientovaní lidé), že politická korektnost vlastně není nic jiného, než obyčejná lidská slušnost.

Ve skutečnosti je v tom však velký rozdíl, právě proto to není jen „obyčejná“ korektnost (slušnost), ale politická. A v tom je onen zásadní problém. Když se z obyčejné slušnosti stává politická slušnost – tedy hlavní politické téma na úkor řešení skutečných problémů, stává se ideologií. Chápete ten rozdíl?

Tato ideologie se pak stává nástrojem politického boje, ve kterém se tito ideologové snaží změnit svět ke svému obrazu, což může dospět i tak daleko, že dříve jasné věci jsou zrealitivizovány, zpochybňovány a jejich význam je posouván k pravém opaku.

Politická korektnost je v jejich ideálech nástrojem pro vytvoření moderního světa, ve kterém si jsou všichni rovni a ve kterém jsou tradiční hodnoty nahrazeny novou mezinárodní internacionálou a novým druhem komunismu. Politická korektnost má tak velmi blízko k pozitivní diskriminaci.

Jsem přesvědčen o tom, že z velké míry je tato ideologie totiž právě to, co rozdělilo dnešní západní svět – respektive její ovoce, které dnes můžeme sklízet. Jako mocenský nástroj zafungovala, ovšem dnes už tak nefuguje a manageři EU cítí, že jim teče do bot a jejich sen se zřejmě nesplní tak, jak si představovali. Tak jsme svědky i zoufalých prohlášení o tom, že EU se musí stát federativním státem a komu se to nelíbí, má odejít (jak řekl Martin Schulz). Anebo zoufalých činů, jako je neustálé a tvrdošíjné trvání na přerozdělovacích kvótách…

Na jedné straně tak tady máme zástupce politické korektnosti (hlavní ideology a ty, kteří se za ní jen skrývají, aby nemuseli nic dělat), všelijaké neomarxisty, neoliberalisty, neokomunisty, rusofoby, politické prospěcháře a tzv. elity a na straně druhé pak „prostý lid“, tzv. populisty, xenofoby, rasisty… Tedy ti, kteří se této nové ideologie vzpírají a tvoří politicky neposlušné či nespolehlivé jedince.

Nedávno jsem v na Českém rozhlase plus poslouchal zajímavou úvahu na toto téma. Samozřejmě jak je u většiny pořadů a příspěvků na tomto rádiu zvykem, šlo o pohled ze strany mainstreamu (tedy zastánců korektnosti).

Mnozí z nich nejenže si snad ani neuvědomují, že nějakou ideologii prosazují, ale naopak hovoří o všech těch populistech, xenofobech a nacionalistech jako o lidech, kteří prosazují ideologii, která má za cíl překazit jejich plány na budování moderního, sociálně a genderově spravedlivého a vyváženého světa. Prý jsou ohrožením pro demokracii. Ale jakou demokracii? Oni sami sebe pokládají za její nositele a ten, kdo s nimi nesouhlasí, je politicky nekorektní. Mají zřejmě na mysli tzv. liberální demokracii, o které se dnes tolik mluví. Ale o jaké? O demokracii v pojetí neoliberalistů?

Kdyby existovala nějaká liberální demokracie, musela by přece existovat také konzervativní demokracie, ale víme, že nic takového není, je lidová. Demokracie je pouze jedna, žádná liberální či jiná. Liberální demokracie tak není nic jiného, než demokracie uzamčená v politické korektnosti neoliberalistů, kteří sami sebe považují za nositele demokracie. Trefně to vystihl maďarský premiér Orbán, když německé kancléřce vzkázal, že demokracie nemusí být liberální. Pokud tomu tedy správně rozumím, pal tzv. liberální demokracie je ta, která je zastupitelská, tedy nepřímá, kdežto Orbán má na mysli lidovou nebo přímou.

Co to vše znamená? Myslím si, že nic jiného, že souboj dvou světů – na jedné straně starého, tradičního světa a jeho příznivců a na straně druhé, nového světa, který není založen na křesťansko-židovských základech, ale na novém typu socialistické ideologie, která se klaní ideálů rovnosti. Rovnosti, jaká nikdy nemůže existovat a proto hrozí, že se jednou stane novým a novodobým otroctvím. Není to tak dávno, kdy světu skutečně vládla diskriminace – ta negativní. Vše negativní se trestalo a potíralo. Dnes se ale zase dostáváme do opačného extrému, kdy také vládne diskriminace – ta pozitivní. Žádná diskriminace ale není dobrá.

Všichni známe rčení – jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Prosazování nové socialistické ideologie, která nás nutí nazývat věci „korektními“ a neutrálními jmény či nezávadnými termíny jen zbytečně budí odpor a nahrává skutečnému nárůstu netolerance a hulvátství. Takto lid ke slušnosti vychovávat nelze a pokud si to někdo myslí, bude budit tím větší odpor, protože lidé nejsou hloupí. Povede to jen ke zbytečnému chaosu. Ne ke světlým zítřkům.

Nemylme se, politická korektnost opravdu není jen obyčejná slušnost. I nekorektní věci lze říkat slušně. Je to ideologie. I když se o tom příliš nemluví nebo je dokonce nekorektní o tom vůbec mluvit. Mnozí proto raději mlčí a nechtějí mít problémy. Aby se neztrapnili v práci, aby neztratili vědeckou vážnost, aby nebyly zesměšněni, aby nedostali nálepku fašista, nacionalista, xenofob, homofob, rusofil, aby jim TV nezrušila pozvání atd…