Marie Terezie – film

Marie Terezie – vosková figurína

Jak se vám líbil nový dvoudMarie Terezie – vosková figurínaílný TV film o Marie Terezie? Vzhledem k tomu, že mě historie trochu zajímá, velmi jsem se na něj těšil a nezklamal. Samozřejmě, i když film měl celkově docela velký úspěch, najde se i dost kritiků a svým způsobem může mít každý z nich pravdu. Nikdy se nezle zavděčit všem a vtěsnat bohatý život císařovny do dvoudílného filmu je zhola nemožné, stejně jako držet se historických faktů – v takovém případě by to určitě vydalo na pořádně dlouhý seriál (věřme, že se i takových počinů, pokud jde o naší historii, dočkáme). Ten byl byl sice asi méně zábavný, ale zato více poučný, pokud se na něj někdo vydrží dívat. Tento dvoudílný film ale není jen historickým popisem, ale i zábavou. Pokud pobaví a u někoho vzbudí zájem o tuto osobnost a tuto dobu, účet byl rozhodně splněn.

Není to film určený pro studenty historie, ale pro běžného diváka. Nakonec i starý film o Sissi s Romy Schneider byl o mnoho větší, romantická pohádka. Přesto se mi líbila víc, než ta nová, nedávno natočená verze, která není ani jedno a skončila někde v půli cesty, podobně jako film o Karlu IV. Jak vše bylo doopravdy neví nikdo a v každém historickém filmu se tak odráží vedle schopnosti zachytit historii a fakta i fantazie jeho tvůrců. Má-li být takový film úspěšný, nesmí být zcela mimo fakta, ale zároveň nemůže být jen suchopárným dokumentem. Natolik musí být poutavý, historický důvěryhodný, příliš nezkreslený a zároveň zábavný. Záleží jen na tom, jak se to namíchá – natočit dobrý historický film je určitě hodně těžké, stejně jako dobrou komedii. Možná vůbec nejtěžší.

Paralelní realita byla dobře a velmi vyváženě vytvořená, někde uprostřed mezi komerčním kýčem, pohádkou a seriozním dokumentem faktu, přesně tak, jak bychom očekávali. Výtky bych snad měl jen drobné, proto bych dal 4,5 hvězdy z pěti – pro případ, že bych viděl nějakou lepší verzi. Herecké obsazení dobré, hlavní role také výborně obsazeny – Vojty Kotka jsem se trochu obával, ale příjemně překvapil. Maria Luisa v roli císařovny zvládla výborně a jako typ se hodila skvěle. Sexuální scény mě nejdříve trochu zaskočili, ale nakonec proč ne. I panovníci byli jen lidé a trochu bulvárního koření a humoru filmu nakonec neuškodilo. Nakonec, když uvážíme, že Marie byla v podstatě stále těhotná a rodila, museli na tom dělat každou volnou chvíli, kdy těhotná nebyla. Myslím, že skutečná Marie Terezie může být docela spokojená, pokud ovšem vůbec lze srovnávat tehdejší a dnešní dobu, respektive svět tehdejších lidí a současného člověka.

Každý historický film je totiž do jisté míry přizpůsoben i vnímání člověka v té které době. Kdo ví, jak třeba budou vidět naší současnost naši potomci za 300-400 let? A co bychom řekli, kdyby jednou o naší době natočili film, který bychom už dnes mohli vidět? Možná bychom se jen pousmáli nad tím, jaké by měli naši potomci hloupé představy… Anebo bychom si řekli, že se docela trefili? Nevím, ale člověk jako takový se nemění a je v každé době stejný – mění se jen doba, kulisy, způsoby, chování, mentalita, zvyky… Naši potomci budou určitě vnímat naše současné osobnosti trochu jinak a z jiného úhlu, než dnes – nejen proto, že se na ně budou dívat s časovým odstupem, ale i proto, že oni sami už budou i svůj vlastní svět vidět jinak.

Čas ovšem neexistuje a každý děj se ve skutečnosti odehrává v jiné paralelní realitě stále, ať už je to něco, co se skutečně stalo nebo jen fiktivní paralelní realita, která se teoreticky uskutečnit sice mohla, ale nikdy k tomu nedošlo. Cestovat časem a vstoupit do historie jaká skutečně byla či mohl a být budeme mít možnost až na druhém břehu. V akašické kronice najdeme vše, nač si vzpomeneme. Jak ze své vlastní minulosti, minulosti jiných lidí, tak celého světa. Výhodou je, že to  není je film, ba dokonce ani jen 3D film, ale realita do které skutečně můžeme vstoupit, i když jí už nemůžeme ovlivnit. Navíc zde můžete vstoupit do osobnosti či duše každého člověka (i jiné bytosti) a stát se jím samým. Poznat, jaké to je být na jeho místě, mít jeho myšlení, jeho emoce – vidět svět jeho očima.

Asi před 10-15 lety si vzpomínám, jak jsem si jednomu známému postěžoval, jak velká škoda je, že se u nás nenatáčí žádné historické filmy a on mi říkal, že je to asi proto, neboť je to velmi nákladné a že my jako malý stát, si to nemůžeme dovolit. Opravdu mě to mrzelo, protože ačkoli mám ve sbírce stovky historických filmů, tak je minimu o naší historii – tedy až na výjimky, což už ale jsou hodně staré filmy. Proto mě nesmírně potěšilo, že se tyto filmy po delší době opět natáčí i u nás – od Četnických humoresek, přes Četníky v Luhačovicích, První republiku, Bohému, Jana Husa, Sissi, seriál Vyprávěj až po Karla IV. Některý je povedenější, jiné méně, ale o žádném bych nemohl říct, že jde o vyslovený propadák, ať už jde o filmy popisující skutečnou historii nebo o vymyšlené příběhy zasazené do kontextu doby. Mám rád obojí, faktografické dokumenty, vymyšlené příběhy, stejně jako sci-fi filmy.

Je vidět, že historické filmy si můžeme dovolit natáčet a že to dokonce i umíme, přestože nejsme velmoc jako USA, Velká Británie či Francie. Vždyť i naše historie je velmi bohatá a osobností, kterým by stálo za to věnovat pozornost, je celá řada… Co říkáte?