Imperialismus a globální sféry vlivu

Rusko v roce 2015

Mnoho lidí opravdu u nás věří tmu, že za všechno může Rusko a že jen Rusko je špatné a zdrojem všeho zla a největší hrozbou pro světový mír. Neuvědomují si, že i to je součástí propagandy proti Rusku. Podívejte se na zajímavou zpověď německého žurnalisty Udo Ulfkotte. K žádné horké válce zatím sice nedošlo a je možné, že některé horké hlavy vychladly, ale co není, může stále ještě být. Američané se snaží svými dračími jízdami stále prezentovat a poutat pozornost na sílu své armády. To, že je to divadlo namířené proti Rusku, je jasné.

Rusko je ve skutečnosti v období velkého vývoje – hledá sama sebe. Po rozpadu sovětského impéria zde vládne nejen nostalgie a stále ještě rozčarování z toho, že se to stalo, ale i touha se opět postavit na vlastní nohy. Mnoho Rusů si uvědomuje, že znovuvybudování tak mocné říše je nemožné, přesto ale cítí povinnost alespoň z části tento cíl naplnit. Ani tak ne z mocichtivosti, jako z patriotismu. Ten sice v Rusku nenazýváme patriotismem jako v případě USA, ale spíše komplexem – je to ale v podstatě totéž. Zkrátka je to pocit, že jste součástí obrovské říše.

Rusko po roce 2000 ve skutečnosti nastoupilo novou etapu svého vývoje, vystoupilo z popela a rozkladu a znovu se postavilo na nohy – i když se to západu přestalo líbit, protože přestalo tancovat tak, jak píská. V současném Rusku je zřejmá silná emancipační snaha stát se západu rovnocenným partnerem. Rusko moc dobře ví, že tím se nemůže stát, jestliže si nechá diktovat. A jsou pro to ochotni udělat hodně. I vzdát se západního zboží, vydržet ekonomický propad, odříct si cesty na západ…

Mnoho lidí na západě věří tomu, že situace v Rusku je vinou Putina a vlády, která vymývá lidem mozky a manipuluje s nimi. Ve skutečnosti však tato emancipační snaha, národní hrdost, patriotismus a neochota nechat si západem diktovat není nařizována shora, ale vychází z lidu. Vláda a prezident ve skutečnosti reprezentují jeho většinovou vůli. Ostatně proto je popularita Putina tam vysoká a velkou neznámou je, coby se stalo, kdyby se něco stalo s Putinem. Je dokonce možné, že by se moci chopili komunisté, což je pravděpodobnější, než kdyby moc převzala demokratická opozice – to je velmi nepravděpodobné. 

Západ věří, že Rusko dnes už žádná imperiální velmoc není a že nemá právo jednat tak, jak jedná. To by ale ve skutečnosti popřelo sama sebe. Rusko imperiální velmoc stále je, možná na kolenou, ale stále je. Nejen Rusko, ale dnes hlavně a především Čína tvoří totiž ve světovém rozložení sil důležitou protiváhu a protipól. Kdyby tomu tak nebylo, globální moc by uchopily celou Spojené státy. A toho jsou si jak Rusko, tak Čína dobře vědomi. Oba dva hráči tvoří překážku v posilování globální moci USA.

Zájmy USA

Evropa je spíše jakýmsi poslušným pejskem, který více nebo méně štěká tak, jak chtějí ony – podle toho jaké jsou globální zájmy USA. Samozřejmě, že i mezi páníčkem a jeho pejskem jsou také spory, ale přece jen páníček, je páníček. Po nástupu nového prezidenta Donalda Trumpa náhle jakoby Evropa nevěděla, co si bez páníčka počne a kam se ztratil. Chtěla by se stát dospělým psem, ale vůbec neví, jak na to. Donald Trump a jeho administrativa sice mezinárodní zájmy USA tak trochu upozadily, ale rozhodně je nezměnily.

Protože Rusko je zásadní překážkou pro globální zájmy USA, je třeba z něho udělat nepřítele č. 1, který je schopen ohrozit suverenitu západu. Víme sice, že je to nesmysl, nicméně na spoustu lidí na západě tato propaganda zabírá. Zde se však ukazuje, jako velkým trnem v patě Rusko je, pokud se jedná o globální zájmy USA. Přestalo spolupracovat a akceptovat podmínky západu, který se snažil natlačit se co nejdále na východ a tak rozšířit americké impérium. Ruská propaganda – z velké části pochopitelně také lživá – je jen odpovědi na lživou západní propagandu.

Ukrajinská krize

Myslím si, že je celkem nepochybné, že i tzv. Majdan nebyl žádnou revolucí Ukrajinského národa, ale akcí vyprovokovanou několika speciálně vyškolenými lidmi. Ti jen využili nálady obyvatelstva, neboť Ukrajina byla již dávno politicky rozdělená. Bylo ale třeba ji dostat do sféry vlivu USA. Odpovědí na to pak bylo zabrání Krymu Ruskem. Na Krymu tak již americké rakety sice rozmístěny být nemohou a Ukrajina přišla o strategické území, nicméně je to asi stále jen slabá náplast. Samozřejmě, je to do jisté míry konspirační teorie, ale docela bych věřil tomu, že to je právě takto.

Domnívám se, že Rusko nemá ve skutečnosti zájem na Ukrajině intervenovat, okupovat ji, ani mu nevyhovuje bídný stav této země, jak se o tom často na západě mluví. Jde mu jen o jedno – a tou je politická neutralita Ukrajiny. Tedy skutečně jakási „findlandizace“, aby nespadala do západních struktur NATO a EU. Nemůže se ani vzdát podpory ruské menšiny na západě Ukrajiny, což je celkem pochopitelné. Kdyby např. v sousední zemi byla utlačována naše česká menšina, nepodporoval by ji také český stát? Možná ne, možná by byl zbabělý a lhostený. Možná by spíše podporoval tamní Romy či muslimy – nevím. Ale zdá se mi to zcela pochopitelné.

Východní Ukrajina nikoho neokupuje, naopak je okupována novou vládou v Kyjevě, kterou odmítla uznat jako legitimní. To je celá věc. Myslím si, že napjaté vztahy s Ruskem budou přetrvávat tak dlouho, jak dlouho bude Ukrajina odmítat neutralitu a usilovat o vstup na NATO a EU. Jiné řešení by bylo jedině pak východní část Ukrajiny „amputovat“ a nechat ji vyhlásit samostatnost. Jenže to musí také chtít obě strany. V opačném případě nás čeká minimálně zamrzlý konflikt možná ještě na mnoho desítek let. Je totiž jasné, že v tomto stavu nikdy Ukrajina nebude připravena na vstup do západních struktur.

války od roku 1945 vyprovokované USA?


China 1945-46
Korea 1950-53
China 1950-53
Guatemala 1954
Indonesia 1958
Kuba 1959-60
Guatemala 1960
Belgian Kongo 1964
Guatemala 1964
Dominican Republic 1965-66
Peru 1965
Laos 1964-73
Vietnam 1961-73
Kambodža 1969-70
Guatemala 1967-69
Libanon 1982-84
Grenada 1983-84
Libya 1986
El Salvador 1981-92
Nicaragua 1981-90
Iran 1987-88
Libya 1989
Panama 1989-90
Iraq 1991
Kuwait 1991
Somalia 1992-94
Bosnia 1995
Iran 1998
Sudan 1998
Afghanistan 1998
Yugoslavia – Serbia 1999
Afghanistan 2001…
Libie 2012
Tunis
Egypt
Sýrie
Ukrajina


Většina těchto „mírových“ misí USA …bez mandátu OSN, ale v globálních zájmech USA. Nedokážu posoudit, které byly správné a které ne. USA jsou zkrátka imperialistickou velmocí. Podobně jako byl Sovětský svaz. Boj o sféry vlivu znamená i mnoho válek. Dnes už naštěstí ne zbraněmi, ale jinými, skrytými způsoby – hlavně médii.

Odhad mrtvých více než 17,000,000 lidí.