Co je integrace?

Měli bychom si jasně říci, co myslíme slovy evropská „integrace“ , která byla jak se někdy říká „snem mnoha generací“. Integrace je doslova začlenění někoho někam. Jiná věc ovšem je proč, kam, a především za jakých podmínek. Integrace musí být vždy přirozená, svobodná a dobrovolná – tj. všichni, nebo alespoň velká většina musí integraci skutečně chtít a vyžadovat. Nemůže být někým nařizovaná a vynucovaná. To není integrace – to je omezování svobody. A to je integrovat se do nějakého celku, na jehož fungování máme jen velmi omezený vliv jako vláda a jako voliči dokonce téměř žádný, je třeba zvážit. I za cenu výhod, které z toho plynou.

Nejsem toho názoru, že bychom měli Unii ihned opustit, tahle otázka není aktuální, ale rozhodně si myslím, že přemýšlet a diskutovat o této věci není nelegální ani extrémistické, zvláště pokud nedojde k žádným zásadním reformám Unie. Obávám se ale, že nevrátíme-li se před Lisabonskou smlouvu a neuděláme její revizi nebo nejlépe zrušení, tak žádná větší reforma vůbec možná nebude. A vůle k takovým zásahům bude jen velmi malá, takže možná dojde k nějakým kosmetickým úpravám kompetencí, ale pojede se v podstatě ve stejných kolejích. A naopak bude sílit tlak po ještě větší integraci.