Redefinice slova RODINA

Genderová ideologie

Přestože moderní ideologie o genderové rovnosti a politické kotektnosti příliš neakceptuje rozdílné určení pohlaví a zaměřuje se pouze na rovnost mezi pohlavími, takže jakékoli přirozené rozdíly plynoucí z určení pohlaví chápe jako chybu, která by měla být v zájmu spravedlivé rovnosti a vyváženosti, odstraněna. Podle této ideologie by měl mít každý svobodnou možnost zvolit si své pohlaví a pohlaví by neměla být jen dvě, ale mnohem více. Tato ideologie rovněž neuznává postavení rodičů – schéma matka-otec, protože evokuje rozdíl mezi nimi. To je v přímém rozporu k této ideologii, která požaduje bezpohlavní rovnost. Rovněž schéma tradiční rodiny je pro ní nepřijatelné.

Genderová ideologie propaguje požadavek, aby jako rodina bylo chápáno vše, co je v blízkém okolí dotyčného. Tedy široké příbuzenstvo, aby rodina nebyla chápána jako stavební buňka společnosti, ale jako jen jakási obec. Její ideál tak nemá daleko ke starému pojetí rodiny, které známé z dávné, pravěké prvobytně pospolné společnosti. Je to v podstatě návrat k úsvitu naší civilizace a popření celého jejího vývoje, který byl završen v naší kultuře křesťanstvím, ve kterém rodina získala výsadní postavení, určení a stala se základním stavebním kamenem společnosti. Není to nic jiného, než snaha tyto základy podkopat a rozložit, neboť jen v takové společnosti mohou být lidé snadno manipulováni, neboť nikdo neví, kam přesně patří, nemá jasno o své identitě… Děti se stávají v podstatě majetkem státu a skuteční rodiče k nim nemají práva, protože jich jsou postupně zbavováni ve „prospěch společnosti“.

Rovnost je v socialistické ideologii jen staronový nástroj pro ovládání mas. Podobně jako posilování práv nejrůznějších menšin, zatímco na práva většiny, práva rodičů a rodiny jsou ignorována. Této zvrácené ideologii uvěřilo obrovské množství lidí tak, že ji přijalo za svou. V důsledku toho dnes už stále méně lidí chápe, co znamená rodina nebo rodiče či národ. Význam rodiny, rodičů a národa je však naprosto zásadní. Bez rodin, rodičů a národů totiž vzniká nový, zcela jiný typ společnosti, bez identity a bez kořenů.

LGBT lobby a redefinice pojmu rodiny

rodina

Definice rodiny byla vždy tak samozřejmá, že nikdy nikoho nenapadlo klást si otázku – co je rodina? Dnes vak žijeme v době, kdy je vše převraceno vzhůru nohama a tak je tu i silná snaha redefinovat tento pojem. Zdá se, že je třeba, aby definice toho, co je rodina, byla upravena zákonem. Nová Evropská občanská iniciativa „Máma, táta & děti“ na ochranu manželství a rodiny se staví proti pokusům EU tyto termíny svévolně redefinovat. Žádá, aby EU přijala jasnou a přesnou definici manželství a rodiny: manželství je spojením jednoho muže a jedné ženy a rodina znamená rodiče a jejich děti.

zdroj: Hnutí pro život

Nově se začíná tedy užívat termín pro tradiční rodinu tzv. nuklerání rodina, zatímco pro ostatní alternativní typy rodin pouze „rodina“ (dosud se totiž užívá i termín jednopohlavní rodina, ale ani to se nzedá příliš politicky korektní – asi proto evokuje představu nedokonalosti). Generoví ideologové také požadují, aby se termín RODINA používal také jen pro jednoho rodiče s dítětem nebo dětmi. Již tedy nemají existovat žádné „rozpadlé rodiny“, ale pouze jiné – alternativní typy rodin.

ůl

Rodina je základní stavební prvek

Rodina může být tvořena pouze mužem a ženou. Jakákoli snaha o popření této definice rodiny s poukazem na její možnou nefunkčnost, nutnost tolerance a stejných práv pro všechny nebo toho, že homosexuální páry fungují lépe, je nedorozumění. Je to stejné jako se snažit jednoduše redefinovat základní pojmy, dát jim jiný význam nebo tvrdit, že černá už dnes není černá, ale může být i bílou, protože je to relativní a ta barva má na to právo – zvláště pokud lépe vypadá. Pokud se rozkládá rodina, rozkládá se a hnije celá společnost. Nastává chaos. Možná právně ošetřený, organizovaný, regulovaný, možná uspořádaný, hlídaný a disciplinovaný, ale stále chaos – mravní chaos.

Diskutovat o správnosti nejzákladnějších pojmů a veličin znamená snahu vytvářet úplně jiný typ společnosti, který je založen na odosobnění, individualismu, egoismu, sobectví, požitkářství a ovládání. Znamená to vracet se zpět do hluboké minulosti. Pokud se člověk snaží Boží (nebo přírodní) zákony „vylepšovat“, modernizovat a pilovat k dokonalosti ve jménu falešných ideálů a tolerance, ve které je ve skutečnosti zamaskována potřeba uspokojovat sobecké potřeby, je to vždy cesta zpět. Jakkoliv se toto úsilí prezentuje jako pokrok nebo výdobytek.

Samozřejmě že může být dokonce i pravda, že mnohé homosexuální páry jsou stabilnější a fungují lépe nebo že je mezi nimi stejně nebo i více slušných lidí, než mezi normálně orientovanými lidmi, ale nelze to používat jako argument pro redefinování pojmu rodina nebo rodič. Stejně jako nelze argumentovat právy dětí na to mít rodinu, abychom uspokojily požadavky homosexuálů. Jestliže rodina nefunguje, nelze říct, nahradíme ji postupně jiným typem soužití, který je výhodnější a stabilnější, nebo zavedeme alternativní typ rodiny. Právě naopak, o to více je třeba o ní pečovat. Cokoli jiného bude jen náhražkou nebo dokonce i utrpením. Pokud měníme základní kámen společnosti, kterým je rodina, bouráme celou stavbu. Není to je kosmetická úprava. Vytváříme do budoucna úplně novou společnost – nový svět.

Mnozí říkají, že redifinování pojmu rodiny tradiční rodině nijak neškodí a že mohou oba dva typy rodiny existovat bez újmy vedle sebe. Do jisté míry je to pravda. Věřím, že tradiční rodina nikde nezanikne, ani že se společnost stane homosexuální a plození bude jen ze zkumavky. To asi ne. Přesto si myslím, že ani toto není relevantní argument a poskytování nadstandardních (stejných) práv homosexuálům podpoře tradiční rodiny nijak neprospívá. I když se tím nijak navenek struktura společnosti nemění, abychom to mohli statisticky zkoumat, sociologický posun, chápání rolí mužů a žen, základních vztahových principů, to vše se vytrácí. Negativní dopad se totiž neprojeví hned, ale až postupně, během dalších generací, ve světě, který budou obývat naši potomci. Není pravda, že bychom měli dbát na to, aby všichni měli stejná práva bez ohledu na společenskou roli, pokud se to jako výhodné nyní ukazuje. Je třeba pamatovat i na budoucnost. Nejsme zodpovědní jen sami za sebe a své právo.

Myslím si, že by homosexuálové měli mít všechna práva, jako každý jiný člověk, vyjma práva uzavírat manželství a vytvářet rodiny. Rodinu a manželství mohou vytvářet jen páry, které mohou plodit a rodit. Není to šikana homosexuálů. Stejně jako není šikana slepých (nevidomých), že nemohou získat řidičský průkaz, malých lidí, že nemohou být přijati do reprezentace basketbalistů, nebo mužů, že nemohou porodit dítě. Stejná práva pro všechny neznamená, že každý může dělat všechno a být vší,,. jak si moderní ideologové představují.

Snahu o vytváření takovéto „demokracie“ vidíme dnes například v zavádění kvót pro ženy. Každý ví, že žena není muž. Ne proto, že by byla méně inteligentní, ale protože že má jinou roli. Není to diskriminace, že nemůže být ve všem stejná jako muž a naopak. Jen někteří to stále nemohou pochopit a tak chtějí umělými pravidly a nepřirozenými zákony vytvářet „sociálně korektní společnost“. Chtějí dosáhnout toto, aby všichni byli stejní a každý si mohl vybrat co bude, včetně pohlaví. Jenže všechno není věcí volby.

Jsou věci které jsou dané. Není to dogmatismus. Je to prostě fakt. Nerespektovat tento fakt, to je jako chtít měnit přírodu a její zákony a určovat jí, co je správné a co ne. Jenže člověk není na Zemi Bohem, ale pouze jejím správcem. K tomu není třeba vymýšlet žádné nové hodnoty. Větší množství regulací neznamená automaticky větší korektnost nebo záruku šťastně fungující společnosti. Výsledkem může být i pravý opak. Bohužel, současná společnost je regulacemi a korektností přímo posedlá. Vymýšlí věci, které už dávno někdo objevil a zavádí věci, které postrádají zdravý selský rozum.