Čas má velkou moc

Lež, která je dostatečně dlouhou dobu veřejně opakovaná se stává obecně přijímanou pravdou, o které je skandální pochybovat.

Touha, která je dostatečně dlouho potlačována se změní na pasivitu, která lidem vyhovuje.

Svoboda, který je dostatečně dlouho omezována se stane obecně přijímaným otroctvím.

Lež, kterou opakujete sami sobě dostatečně dlouho se stane tím, v co uvěříte. Bludem.

Pokud uplyna dostatečně dlouhá doba, některá slova v jazyce zůstanou, ale jejich význam je už úplně jiný.

Majetek, který je dostatečně dlouho ukraden se stává majetkem toho, kdo jej ukradl. Jeho vrácení se stává nezaslouženým darem původnímu majiteli.

Trestný čin, od kterého uplynula dlouhá doba se možná stal, ale dnes se na něj trest už nevztahuje, takže je viník de facto nevinný. Pokud je to hodně dlouhá doba, je možné, že byl opravdu nevinný.

Vůle, která je dostatečně dlouho potlačována se změní na blbou náladu, škarohlídství, reptání, pesimismus a švejkovinu.

Pokud uplyne dostatečně dlouhá doba od ideálů, kterým jsme věřili, ale nenaplnily se, ideály zůstanou, ale naše hodnoty se změní.

Čas všechno zahojí, ale jizvy zůstanou. Nikdo už ale neví, co je způsobilo, stejně jako dědičný hřích.

Když uplyne dostatečně dlouhá doba, stávají se z aktuálních událostí historická fakta. Pro dnešní generaci je tak rok 1989 stejně daleko, jako pro mě rok 1948 a pro mé rodiče rok 1918. Je to už historie, ve která data splývají dohromady. Protože jí nikdo nepamatuje, jsou to jen naše představy z filmů a vyprávění.

Když uplyne dostatečně dlouhá doba od stvoření člověka jako lidstva, neví už člověk, kdo jej stvořil, protože si to nikdo nepamatuje. Vypráví se to jen jako legenda.

Čas má velkou moc. Všechno změní. Když uplyne dostatečně dlouhá doba, vrátí lidstvo znovu na začátek. Jako kdyby nebyl.

Čas je jako vlak, který se řítí kolem nás, zatímco my stojíme. Nestíháte, spěcháte? Ujíždí vám ten vlak? Nechte ho klidně ujet a počkejte si až na ten pravý spoj. Nebude to možná expres, ale pojede tam, kam chcete. Nejede žádný? Pořád můžete jít pešky. Zastavte se, nespěchejte tam, kam nemusíte.

Když na delší dobu odložíte mobil, tablet, notebook, možná vnímáte, že vám ujíždí vlak a zmocní se vás stres. Je to normální reakce, protože jste otroky doby, která se rychle mění a chce, abyste se měnili i vy. Stačí ale jen vystoupit z rozjetého vlaku. Nečekat až na nějakou nemoc, která vás upoutá na lůžko, aby vás donutila vystoupit.

Když dostatečně dlouho dobu honíte čas, stane se, že čas dohoní vás a vy nikdy nepoznáte, kdo jste, i když jste na to měli dost času. Budete cestovat rychlými spoji, ale nikam nedojedete. Žádný expres vám možná neujede, ale ten správný vlak vám ano. Nebo zjistíte, že vaší známí, kteří šli pěšky, jsou už dávno v cíli, zatímco vy podnikáte okružní jízdy rychlíkem nebo jste dorazili někam, kde vás nikdo nečeká a kde vlastně nemáte vůbec co dělat.

Pro mnoho lidí je totiž jízda takový adrenalin, že cíl pro ně není důležitý. Život chápou jen jako zábavu, která nemá žádný hlubší smysl. Dokud se nevybourají.

Máváte na všechny vlaky kolem? Proč? Nechtějte svůj život sdílet – začněte ho žít. Není důležitý počet virtuálních fanoušků, ale skutečných – těch, se kterými se osobně scházíte a kteří čekají na stejný spoj nebo jednou stejným vlakem. Kdo je na druhé straně internetu, nikdy nevíte, dokud se s ním nesejdete. A ne jednou, vícekrát – dokud ho alespoň trochu nepoznáte.

Co je více? Zlato nebo velká hromada cetek a pozlátek? Žijeme v době, kdy se jakoby zdá, že zlata je stále méně. Není to pravda. Zlata je tu pořád stejně. Je sice těžší ho najít, protože těch pozlátek je stále více a více, ale stačí je pořádně prohrabat. Stačí se dívat a natáhnout ruce. Nebrat vše, co se nabízí, i když je to zdarma. Pak se v tom zahrabete a to, co je ukryto naspodu této hromady lajků, věcí a zážitků za výhodnou cenu, nikdy nenajdete. Jen proto, že jste se spokojili s cetkami, protože jste uvěřili tomu, že jsou ze zlata. Jen kvůli tomu, že jste se nechali podvést.

Naivita – to je znak moderní doby a dětí, které nikdy nedospěly. Lidí, kteří chtěli zůstat dětmi a proto odmítli převzít odpovědnost. Lidé, kteří museli zůstat dětmi, protože jim někdo jejich dětství ukradl… Ale protože jsou stále jako děti, neuvědomují si to.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *