Ateismus je také víra

017unozí lidé si pletou ateismus a materialismus. Ateismus je víra, že Bůh neexistuje, je to životní filosofie a postoj. Někteří ateisté, přestože Boha neuznávají a staví se proti jeho existenci, mu mohou být ve skutečnosti velmi blízko, aniž by si toho byli vědomi. To je proto, že i když jsou ateisty, nejsou materialisty. Ateismus je u nich filosofickým postojem.

Ryzí materialismus se o otázku Boha nezajímá, je mu většinou lhostejná. Pro materialisticky smýšlející lidi není důležitá žádná víra, žádná filosofie a v některých případech dokonce ani morálka. Prioritou v jejich žebříčku hodnot hrají materiální hodnoty jako je bohatství nebo různé požitky. To je smyslem jejich života.

Zvláštní a poměrně rozšířenou skupinou jakou tzv. věřící materialisté či militantní ateisté, kteří by o sobě většinou neřekli, že je otázka Boha zajímá. Naopak. Dělají, že je vůbec nezajímá, ale ze všech sil bojují proti všemu co jim Boha jen trochu připomíná. Intuitivní cítí, že Bůh existuje, ale silou mocí se snaží tento pocit přehlušit a bojovat proti všemu, co má něco společného s vírou. Bojí se Boha jako čert kříže. V extrémních případech může být jejich nenávist tak velká, že může hraničit s posedlostí.

Mezi ryzími materialisty pak najdeme i ty, kteří již nejsou spokojeni s tímto způsobem života. Hledají více, než bohatství nebo požitky. Mnoho z nich se proto obrací také k různým duchovním směrům a filosofiím, okultismu či esoterice nebo si vytváří vlastní duchovní cesty. Tito lidé se již začínají duchovně probouzet, i když stále zápasí, hledají a často se upínají k přeludům a různým bludům.

Myslím si, že to, co lidstvo nejvíce ohrožuje je neschopnost vlastního myšlení, vlastního názoru, stádovost, formalismus a hlavně – lhostejnost a nezájem. To je opravdový hrob pro ideály a skutečné hodnoty, to co dělá člověka člověkem a odlišuje jej od zvířat. Dříve každý v něco věřil a lidé usilovali o morálku a hodnoty, měli ideály a filosofii. V době statečných rytířů i v době osvícenství. Jen dnešní doba a svět ideály ztratila. Ponořila se do hlubokého materialismu, nicoty a prázdnoty.

Víme to a možná podvědomě cítíme, že snaha o korektnost ani nekonečný hospodářský růst a technický vývoj žádné hluboce lidské hodnoty vytvořit nemůže. Musel by se zela změnit tento falešný matrix, který jsme si vytvořili. A to je sotva možné, neboť to ani socialismus, ani kapitalismus neumožňuje. Zatímco první je založen na ideologii, druhý na materiálním růstu. A tak žijeme jen povrchní, uspěchané životy bez hodnot a bez ideálů. Jako zvířata v duchovně polomrtvém světě.

I když se máme materiálně většinou velmi dobře, máme rychlý internet, rychlé jídlo, notebooky, tablety i chytré telefony či chytré televize a chytré ledničky napojené na internet. Vše máme chytré, instantní a rychlé. Už ani neumíme přemýšlet nebo dělat něco pomalu. Nebo dokonce na něco čekat (pokud při tom čekání nemáme k dispozici alespoň nějaký chytrý přístroj). Vše se stále zrychluje a nevíme, kdy bude dosažena maximální rychlost a limit. Všude máme na výběr X možností, z nichž není jednoduché vybrat tu správnou. Třídní nepřítel je neustále tady, i když přesně nevíme, jakou má tvář a kde se právě skrývá.

Farmaceutický průmysl nestačí vyrábět léky na deprese a stres, neboť jdou na dračku a také duchovní koučové nabízející kurzy duchovního uklidnění, sexuální relaxace, práce s vlastní energií nebo osobního rozvoje nemají nouzi. Zájemců o uklidnění, nalezení duševní rovnováhy a smyslu života je stále více.

Před revolucí jsme měli na výběr jen několik možností, vše bylo jasné a dané. Nepřítel by jasný a viditelný. Nežili jsme v přebytku, ale většinou nikomu nic nechybělo. Neměli jsem nic rychlého ani chytrého. Často se dnes říká, že proto tato doba byla šedivá a depresivní. Ne nebyla, protože když se nám podařilo něco lepšího sehnat, o to více jsem si toho vážili. A hlavně – lidé se uměli více bavit a komunikovat mezi sebou navzájem. Ale nebyla to dobrá doba, protože komunismus téměř zničil víru a morálku, i když ideály zcela ne. Ideály vzaly za své až později. Po roce 1989. Dnes už chybí obojí. Víra i ideály.

Obrovský a masový duchovní úpadek nastal nejen s rozšířením ateistické darwinovy teorie, ale především vypuknutím I. světové války – ta znamenala skutečnou destrukci hodnot. Pro starý svět víry a ideálů to znamenalo začátek jejich definitivního úpadku. Nové 20. století znamenalo nejen obrovský, skokový a dosud nevídaný rozvoj techniky, ale i ideové a morální krize, jenž postupně vyústila do vytvoření rozděleného bipolárního světa – na jedné straně světa s ateistickou ideologií a na druhé straně kapitalistické uctívání materialismu.

Evropská unie, kterou nedávno v Evropském parlamentu nečekaně a tvrdě zkritizoval papež František pro její odklon od duchovních hodnot, jen přešlapuje na místě a nadále se snaží svojí ideologií korektnosti budovat falešný matrix ve kterém žijeme. Západní hodnoty, kterými se oháníme, ty už dávno vybledly a vyčpěly. Již dávno podlehly destrukci a lehly popelem. To, co z nich zbývá jsou pouze zbytky svobody a demokracie, které se znovu pomalu mění a berou na sebe jakousi novodobou, modernizovanou polototalitární podobu.

Jenže, dokud bude ekonomický růst smyslem našeho života, zůstane vše při starém. A bude to ještě horší. Čeká nás růst radikalismu, extrémismu, populismu, anarchismu, zvyšování bezpečnosti na úkor naší svobody a soukromí, budování totalitární demokracie. Ale možná, že to tak má být. Evropa duchovně, kulturně i populačně vymírá a národy se znovu dávají do pohybu. Jsem si téměř jist, že stojíme na prahu nového věku a zcela nové doby.

Pokud žijeme dlouhou dobu ve lži a falešném matrixu, je zcela přirozené, že tento stav začneme postupně považovat na normální a přirozený. Nemáme totiž již žádnou zkušenost a srovnání se světem, jaký tu byl před tím. A tak začíná úpadek. Na úpadek si zvykáme a přijímáme jej za něco, co je v pořádku. Co by asi řekli naši předkové, kteří by se z minulosti mohli přenést do naší doby a okusit dnešní životní styl? Možná by byli uneseni dnešními technickými vymoženostmi – i když nevím, jestli by vždy byli jimi i nadšeni. Pravděpodobně ještě mnohem více by však byli znechuceni dnešním „rychlým a chytrým“ způsobem života, dnešní morální, duchovní prázdnotou a tomu, čemu všemu jsme byli schopni a ochotni uvěřit jako ve správné a pokrokové. Možná, že více, než 2/3 z nich by se raději rychle vrátili do své doby.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *