Bože, zůstaň v soukromí

ol

Bože, zůstaň v soukromí – na veřejnosti se neukazuj!

Nedávno jsem navštívil Chodsko, hrad Seeberg a další místa. Měl jsem možnost se blíže seznámit s každodenním životem našich předků v 18. a 19. století. Velmi mně zaujalo to, jak tehdejší společnost a rodina byla rozdělena ve smyslu rolí. Každý měl svoji pevně danou úlohu a roli. Ať už jako poddaný, služka, hlava rodina, děti nebo matka. Jak měl každý den a každý rok svůj pevný, neměnný řád, která se poctivě dodržoval. Tehdejší společnost byla svázaná také obrovským množství nejrůznější zvyků a tradic. Mnoho z nich vycházelo z toho, čemu tehdy lidé věřili. Zajímavé je, že společnost, ač křesťanská, byla tehdy svázaná s velkým množstvím pověr. Lidé věřili, že když udělají to, stane se to, nebo když to neudělají, stane se něco… Tyto pověry se pak odrážely v jejich zvycích a tradicích.

Pověry a pohanské zvyky byly naroubované na ty křesťanské a smíchané s nimi. Jak byli lidé svázaní s vírou a pověrami, museli být zároveň velmi ustrašení. Církev a autority tento strach ještě posilovaly, když dbali na mravní čistotu. Ale lidé to nebrali jako nátlak a omezování, oni tomu opravdu věřili. Stejně jako pověrám věřila i tehdejší církev. Lidé zkrátka velmi hluboce věřili v nadpřirozené síly a energie, ať už pozitivní nebo negativní a to se odráželo v jejich životech. Měli před nimi respekt. Všichni známe středověký fanatismus a hon na čarodějnice ještě z dřívějších dob. V tomto vidím absolutně největší rozdíl mezi tehdejší a dnešní dobou – ve způsobu chápání nadpřirozena.

Toto chápání se začalo měnit až s příchodem renesance a humanismu a později především v době osvícenství, kdy Darwin přišel se svým vysvětlením vzniku života a jeho vývoje, ve kterém Bůh ani nic jiného nadpřirozeného neexistuje. To byla ale jen první semínka. Společnost se neměnila na ateistickou ze dne na den, trvalo to celá staletí. Dnes jsme dospěli do stádia zcela opačného extrému. Velká část autorit a vědců zcela vymazala možnost existence čehokoliv nadpřirozeného.

Veškeré oficiální vzdělávání, školství, věda, jsou postaveny na ateistickém výkladu světa a víra nebo dokonce náboženství zde nemá žádné místo. Bůh a víra byly zcela odsunuty stranou, do soukromí, a ve veřejném nebo dokonce vědeckém životě nemají žádné místo. Také sami křesťané se s tím spokojili a smířili a dnes více méně tvoří konformní část ateistické společnosti, které se bez větších protestů přizpůsobili. Dnešní politicky a multikulturně korektní názor je, že víra a náboženství patří pouze do soukromí a v politice a ve věcech veřejných nemá co dělat.

Vidíme to i na politice EU. Místo toho, aby se jejím štíem stalo křesťanství (byla by to i nejlepší odpověď islamistům), EU prosazuje politiku zcela opačnou. Politiku korektnosti pro všechny a pro nikoho – přitom socialismus už dávno nemáme. Politika a věci veřejné mají být sekularizované, stejně jako celé vedení státu. V ústavě máme sice výhradu svědomí, ale víme, že ani ta není vždy vymahatelná, protože přednost má veřejný zájem. Jinak se vystavujete postihu. Zatímco v muslimských zemích neexistuje taková sekularizace společnosti, oddělení státu od víry (a je tomu právě naopak), naše původně křesťanská kultura, se vydala opačným směrem. Svoji oficiální kulturu zavrhla a místo ní přijala sekulární doktrínu kultury ateistické a multikulturní. Často se mluví o západních hodnotách a jejich obraně. Ale jaké hodnoty to jsou – tradiční křesťanské nebo svoboda a multikulturalismus? Já si myslím, že v tom nemáme jasno a sami v tom máme zmatek.

Často mluvíme o korektnosti, svobodě, ale co jsou křesťanské hodnoty, už nevíme. Ba dokonce zavádíme zákony, které jdou přímo proti duchu křesťanských hodnot a vytváříme „nové západní hodnoty“. Islamisté nás mají za pokrytce, kteří neví, jaké hodnoty prosazují, protože žádné nemají, mluví o svobodě a zabíjí nevinné. Jistě s nimi nemůžeme souhlasit – jsou to fanatici, kteří se neštítí ničeho. Nemají ale tak trochu pravdu, když k nám chovají takovou nenávist? USA začaly importovat demokracii do arabských zemí a víme, jak to dopadlo. Rozvrácené společnosti, tisíce nevinných objetí, humanitární bombardování, zbraně hromadného ničení, které se nikdy nenašly, radikálové utržení ze řetězu…

Žijeme ve společnosti duchovně vykořeněné, bez obsahu – v jakési duchovní prázdnotě. Tradice přestávají mít smysl a jejich další udržování se zdá být absurdní. Mnoho už ani netuší, proč se slaví největší křesťanské svátky, natož ty ostatní. Nebo proč u nás máme svátost manželství. Je skutečně obrovský rozdíl mezi společností, která tu byla před 200 lety a tou dnešní. Nadpřirozeno dnes v životě lidí nehraje žádnou roli nebo je jen hobby a byznys (šarlatánů je hodně). Lidé ztratili před čímkoliv respekt, milují vzrušení, adrenalin, ničeho si neváží – jsou jako utržení ze řetězu.

Naučili jsme se žít bez Boha, vyloučili ho ze svého světa, přesto nejen sexuální, i duchovní potřeby zůstávají a mohou se ozývat dosud v našem svědomí, které nám tiše říká – něco ti chybí. Podvědomě to cítíme a snažíme se to vyplnit dalším množstvím informací, věcí, hluků a zážitků, abychom tento hlas přehlušili a prázdnou duši naplnili a uspokojili. Efekt je ovšem pouze dočasný a hlas, který se nás tiše ptá, je tu stále.



PS: Podobný příklad, na který bychom mohli aplikovat ono „zůstaň v soukromí, na veřejnosti se neukazuj“ je ona aféra s návštěvou Dalajlámy v Praze v říjnu 2016 – pamatujete? Nikdo s naší vlády se s Dalajlamou nesměl oficiálně setkat, aby to nepobouřilo čínské ateisty, kteří preferují totalitní systém vlády a duchovní svoboda je to, co si přejí nejméně (víme jak je v Číně církev perzekuována). Prý šlo o to, aby Čínští komunisté zůstali naši „strategickými obchodními partnery“. Samozřejmě, jsme svobodná země a s Dalajlamou se mohou setkávat i naši politici – ovšem jen v soukromě. A raději se s tím nikde neukazovat – a už vůbec nedráždit Čínské komunisty.

Celá aféra jasně ukázala, co je pro nás důležitější – materiální profit a zisk, nežli morálka a lidská práva. Ukazujeme se jako bezpáteřní lidé a prospěcháři. A navíc lidé dvojího metru. Kritizujeme Rusko za okupaci Krymu, který obývají v drtivě většině Rusové a uvalujeme na Rusko obchodní sankce, zatímco před Čínou, která násilně zabrala Tibet a dodnes ho okupuje, se klaníme až k zemi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *