Atentát na Roberta Fica – násilí jako nutná výchovná lekce

Tak tohle mě opravdu šokovalo a nemůžu tomu ani uvěřit, vzhledem k tomu, že Slovensko je pro nás velmi blízká země a nejde o nějaký Balabatistán. Takovýto odporný čin snad nemůže prospět vůbec nikomu – myslím si, že se nemohou radovat dokonce ani Ficovi političtí odpůrci, protože jim to body určitě nepřinese.

Stále více se objevují komentáře, které Ficovi atentát přejí, píšou že byl potřeba, aby se Fico umoudřil a že si to zasloužil, protože lidi rozeštvával. Obávám se, ale že pokud budou uvažovat způsobem, že atentát byla nějaká výchovná lekce, která byla potřeba, tak se politická situace nijak neuklidní a povede to spíše k razantnímu omezování svobod. Násilí – v jakékoli podobě -, nikdy nemůže být žádná výchovná lekce a nikdy nemůže být potřeba. Je prostě neomluvitelné. Společnost, která pokládá násilí za nástroj prosazování své moci, skončí špatně. Problém je, lidem, kteří mají vyhrožování a vulgarismus za projev demokracie a svobody nedokážete vysvětlit, že překročili zákon. Vysvětlování a komunikace s nimi už dávno ztratila na významu.

Nejvíce mě ale zaujala ta nepřipravenost a amatérismus ochranky, která byla tak zaskočena, že vůbec nevěděla, co má dělat a chaoticky pobíhala kolem. Premiér poté musel celou hodinu čekat na to, že pro něj přiletí vrtulník, aby ho transportoval do nemocnice, kde byli schopní mu pomoci. Očekával bych, že při zasedání vlády tam bude již preventivně připraven a jeho auto ho k němu okamžitě odveze – ne, že bude bezvládně ležet mezitím v nehlídaném autě a poté ho odvezou do nemocnice, kde mu řeknou, že mu nemohou pomoci a že ho musí převést jinam – naprostá nepřipravenost. Jestliže se ale takto starají o svého premiéra, jak se starají o obyčejné lidi?

Já trochu tuším – mám na Slovensku dost přátel a jeden z nich v důsledku takové „rychlé pomoci“ musel přijít bohužel o život. Dostal totiž mrtvici a když mu zavolali záchranku, musel na ní čekat půl hodiny. A to není všechno – představte si, že záchranka pro něj přijela bez lékaře, jen z řidičem – přesto ještě žil až do příjezdu do nemocnice. Tam ale bylo už opravdu příliš pozdě a nikdo mu pomoci nedokázal. Můj dobrý přítel tak zemřel úplně zbytečně. Moji známí si často stěžují na katastrofální stav slovenského zdravotnictví, které je prý před kolapsem, ale je vidět, že se to netýká jen zdravotnictví, ale i bezpečnosti. Nejsou schopni se postarat ani o své nejvyšší představitele.