ANO 2018

ANO vzniklo v roce 2011 jako Aliance Nespokojených Občanů – jako protestní hnutí proti otřesné formě vlády „tradičních stran“ a brzy si získalo velkou podporu, díky bohatému finančnímu kapitálu a díky mnoha výrazným osobnostem, které rozšířily jeho řady. Je mi to sympatické, ani já jsme nebyl spokojen s vládou tradičních stran, i když jsem nikdy volič ANO nebyl a nejsem. Protože ANO stále není strana, ale hnutí, není ukotvené, tj. pohybuje se tu zleva doprava, tu naopak. Často podle toho, jaká je nálada ve společnosti a mezi jeho vůdci. To je v případě hnutí asi normální, přirozené a nemám nic proti flexibilitě. Na druhou stranu to ale může být i do jisté míry nebezpečné. Volič bude zmaten, sliby se nebudou plnit, takže voličská základna se bude rychle měnit. Možná bude mít stále ještě velkou podporu, ale ta bude klesat, protože volič už z toho bude unaven a tak se vrátí zpět k ukotveným stranám, od kterých se frustrován, už dávno odvrátil. Anebo, pokud jeho paměť není krátká, najde si hnutí jiné silné osobnosti – například to, který by nás mohlo etablovat do nadstandardních vztahů s Japonskem.

Pokud chce být ANO stále úspěšné, musí si uvědomit, že donekonečna být protestním hnutím nelze. Když se jednou dostanete nahoru a jste tam už dost dlouho, prostě se stáváte elitou. Pokud se nechcete stát elitou oddělenou od zbytku společnosti, nestačí jen měnit program podle toho, jestli vítr fouká zleva nebo zprava. To opravdu funguje, jenže také ne stále. ANO je dnes na vrcholu, ale také na jakési křižovatce a každý, kdo se někdy ocitne na vrcholu, ví, že mnohem těžší je se na tom vrcholu udržet, než z něj spadnout. To vám řekne každý, kdo už ho jednou dosáhl.

Co by mělo ANO dělat, aby se na vrcholu udrželo a nebylo sesazeno tradičními stranami či jinými, novými hnutími? Je to překvapivě velmi jednoduché – mělo by se z protestního hnutí stát etablovanou stranou. Jinak jim jejich protestní pózu bude věřit stále méně lidí. Zvláště, když se budou držet svého předsedy jako klíště, bez kterého nedají ani ránu. Bez toho se seriozní stranou stát nemohou. Silný vůdce, to je pro každé hnutí nutnost a je to normální. Pokud se však hnutí má stát už stranou (a v případě ANO je ten čas tady), musí dokázat, že není hnutím jednoho člověka. Jinak budou preference pomalu, ale jistě zase klesat.

A budou klesat tím rychleji, čím více se bude ANO zabývat hloupostmi a nesmysly – jako je zdanění církevních restitucí, populistické a socialistické návrhy komunistů, jejichž realizace by znamenala popření principů právního státu nebo maximálně monstrózní systém EET, který na jednu stranu nemůže stejně nezabránit daňovým únikům do daňových rájů těch velkých a na druhou stranu hází klacky pod nohy těm malým, kteří se třeba snaží si jen přivydělat ke svému bídnému důchodu nebo platu. Nebo podporováním biopaliv. Stejně hloupý postoj je i do značné míry ignorování ochrany životního prostředí – je ale pochopitelné, že pro byznysmena není tato otázka důležitá. To všechno je škoda, protože ANO má nato stát se více, než jen protestním hnutím. Myslím, že dětství i pubertu má za sebou a bylo by škoda, kdyby se bez svého vůdce nenaučilo fungovat.

Andrej Babiš je dnes pronásledován státními i mezinárodními zástupci a policií díky jeho již starému případu, kterým by se s největší pravděpodobností vůbec nikdo nikdy nezabýval, kdyby nevstoupil do politiky. Je to politická objednávka nebo důsledek pravidla, že čím vyšší funkce, tím větší odpovědnost? Nevím a možná to neví ani sám aktér, protože uvěřil něčemu, čemu věřit neměl. Možná je podvodník, možná naletěl, možná se vůbec nic nestalo. Je tu mnoho neznámých a víme, že s fakty a s pravdou se dá manipulovat různě. Otázka je, jestli by miliardářovi podvod za několik „drobných“ vůbec stál za to. Anebo to byla běžná praxe, asi jako když něco nekalého dělají všichni a proto je to jaksi OK? Pak je jasné, že u normálního člověka si toho nikdo nevšimne, ale u politického konkurenta ano. A je snadné to vytáhnout. I když je to třeba hodně stará věc. Myslím si, že Babiš neměl zapotřebí vstupovat do politiky a otravovat se posloucháním nesmyslů ve sněmovně. Mohl si krásně užívat své miliardy někde na pláži v Karibiku nebo na Bahamách. Stojí mu to opravdu za to?

Měl by být vydán policii nebo ne? Já myslím, že ano. Proč chce být za každou cenu premiér? Myslím, že to není nutné, nakonec byl dal svému hnutí alespoň trochu šanci se profilovat jako strana, ne jako hnutí jednoho muže. A pokud se opravdu cítí být nevinný a máme tu, i když nedokonalý, právní stát, není důvod do toho nejít. Tím totiž sebere munici svým politickým soupeřům a možná i do značné míry odblokuje stav, kdy s jeho hnutím nikdo do vlády nechce, kromě těch, které zase nechce on. Jenže na výběr nemá. Bez důvěry se donekonečna vládnout nedá a ani podpora komunistů mu stačit nebude. Jediným řešením jsou pak předčasné volby, v případě, že voliči rozdají ovšem karty výrazně jinak. Takže – spolupráce s obviněným, jeho podpora nebo nové volby? Tak zní otázka.

Pokud krize bude příliš dlouhá, řekl bych, že to ANO spíše oslabí. Kdyby byl však Babiš policii vydán a ANO se profilovalo jako sebevědomá strana, která z toho nemá strach, ANO by to mohlo naopak posílit. A navíc by to nemuselo vést ani k předčasným volbám. Takto riskuje, že se na svém vrcholu neudrží a začne nenápadně svůj pád. A na to ODS, Kalouskovo hnutí a další čekají. Pokud se ANO nevyprofiluje jako strana, pohrobci se zase vrátí, spolu s novými hnutími, která možná ještě vzniknou. A bude tu tak fragmentovaná politická scéna, jako je naše celá naše společnost. Obrovské množství zájmových, názorových a žánrových bublin, které žijí ve svém vlastním paralelním světě, přičemž dialog se odehrává jen uvnitř nich. Vše ostatní je jen monolog a házení hrachu na zeď. Pokud máme svůj vlastní svět a jsme s ním už spokojeni, jiný nás nezajímá. Co na tom, že žijeme v nějakém společném světě nebo bychom měli mít nějaký společný zájem?

Dialog je něco, co možná dnes už ani nechápeme. Myslím si, že právě to ten hlavní blok. A pak také to, že něco jiného říkáme a něco jiného děláme. Zní to jako strašně otřepané klišé, ale je to prostě tak. Proto tu chybí důvěra i schopnost se domluvit… A tak nám nezbývá, než manipulovat nebo násilně prosazovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *