Události 2019 » Kauza Andreje Babiše

Poslední dny, měsíce, ba už roky jsme svědky jednoho, stále opakujícího se tématu, kterým už překvapivě není ani tak antizeman, jako antibabiš. Inu, říkám si, změna je život a politika je už taková, že často se hledá nějaký vnitřní nepřítel, který může za to, že náš systém nefunguje tak jak má. A říkáme si, když se nám podaří tohoto nepřítele systému odstranit, bude systém opět fungovat. Možná si to neuvědomují ani demonstranti protestující proti konkrétním osobám, i když vykřikují, že se nenechají manipulovat. Co když ale i oni sami jsou zmanipulovaní?

Ne, opravdu si netroufám posuzovat, do jaké míry je Andrej Babiš vinen či ne, do jaké míry je či není ve střetu zájmů nebo zda vůbec a do jaké míry zneužíval nastavený systém, do jaké míry je ten, kdo jej vysává a do jaké míry obětním beránkem systému… Systému, který nefunguje a vlastně ani nikdy nemůže dobře fungovat. Ano, myslím, že všichni demonstrující s vlajkami Evropské unie by si měli uvědomit, že není chyba v lidech, ale v systému. Neprotestovat proti někomu, ale proti něčemu. – to si však neuvědomují, proto systém, který umožňuje korupci podporují.

Stát jě něco, co nám všem zajišťuje nějaký servis. Konečně – za to si ho platíme. Platíme si ho proto, aby nám poskytoval zdravotnický servis (zdravotní pojištění…) , sociální servis (sociální pojištění) a také veškerý další servis, jako je bezpečnost, dopravní infrastruktura a obslužnost, atd. (daně). Bez našich plateb by neexistoval ani stát a o vše bychom se museli postarat sami. Je však správné, aby stát z našich peněz (potažmo celá Unie) vybrané peníze, které od nás inkasuje, poskytovala nestátním subjektům? Vždyť je to naprosto absurdní.

Vnitřním nepřítelem není Andrej Babiš, Marie Benešová, ani nikdo jiný, ale zkorumpovaný (zkorumpovatelný) systém. Ostatně přerozdělování vybraných peněz je socialistický nástroj, jehož cílem bylo původně vytvořit dokonale narovnanou a vyváženou společnost, který ovšem dosáhl jen toho, že jí naprosto pokřivil. Je to totiž podobná utopie, jako komunismus. Nikdy nemůže fungovat, protože nežijeme v ráji. Nikdy nemohou mít všichni všechno, ani se každý nemůže stát každým, jak se mu zachce. Navíc je to systém spíše pro podporu bohatých, nikoli menších podnikatelů (na to, abyste mohli o dotaci požádat, musíte realizovat projekt v min. hodnotě jednoho milionu Kč.). EU tak vlastně z našich kapes dotuje především velké nadnárodní koncerny, z nichž je Agrofert pouze jedním z mnoha po celé Evropě. Je pak zcela přirozené, že každý chce z EU vyždímat maximum -když už ty dotace existují. I za celu hloupých, nesmyslných nebo dokonce nerealizovaných projektů.

Navíc má systém další negativní dopad, protože podle mého názoru nepoškozuje jen podnikatelské prostředí, ale i politickou kulturu – funguje jako úplatky za loajalitu a věrnost celku. A kdo by chtěl unii kritizovat, jestliže jí může vysávat a tunelovat? Nakonec, nedělají jen podnikatelé, kteří na to mají dostatek právníků, ale dělají to i orgány státní správy, města a místní samosprávy. Někdo hloupý do systému vloží peníze a někdo chytrý je pak zase vysaje. Jasně, tak to funguje všude, ale proč tento systém ještě podporovat, vytvářet a budovat?

Zkrátka systém dotací je jedno obrovské, obludné monstrum, kteří zcela pokřivilo náš svět, aniž si to uvědomujeme a aniž si to chceme připustit. A kauza Andreje Babiše jeho obludnost jen odkryla a ukázala. Bohudíky za tohoto premiéra, díky kterému máme šanci si to uvědomit (i když jsem opravdu zvědav, kdy k tomu dojde).. Dá se očekávat, že půjde o právní bitvu monstrózních rozměrů, která se povleče ještě mnoho let. Tedy času, který by bylo jistě možné strávit mnohem užitečnějším způsobem.

O Babišovi si můžeme myslet ledaccos, jenže pokud je opozice tak slabá a neschopná jak je, že se nezmůže na nic víc, než na téma antibabiš, těžko může vzniknout nějaká politická alternativa vůči vedoucímu hnutí. Jako víme ani téma antizeman nebyla účinná tak, aby mohla Zemana nahradit skutečně vhodnou alternativou. A jestli se zrodí na platformě demonstrací tak, jako tomu bylo před 30 lety, to je velká otázka. Ale jestli bych si mohl tipnout, tak tipuju že nikoliv. A zůstaneme jen o výkřiků a u mávání transparenty. Tedy alespoň tak dlouho, dokud tento systém EU budeme podporovat.

Demonstrovat proti Babišovi, ale zároveň mávat vlajkou EU – to je opravdu kontraproduktivní a k ničemu dobrému to zřejmě nepovede. Na jednu stranu to sice poukazuje na živou občanskou společnost, ale zároveň už také trochu dementní, takže za mě – moje pocity z toho všeho jsou smíšené a vlastně by mě ani nemělo překvapovat, jak jsou lidé snadno manipulovatelní ve své nevědomosti, čehož pochopitelně obratně využívá opozice.

Mám z toho opravdu divný pocit – rozhodně žádná naděje na změnu, jako koncem 80. let… A ani bych se nechtěl dožít doby, kdy místo svobodných voleb bude rozhodující silou ve společnosti nějaká nová lidová fronta, lidové soudy a lidové milice. Pamětníci už asi nevědí – ale toto už tu opravdu bylo. Také v roce 1948 lidé s nadšením demonstrovali své požadavky a také jich dosáhli. A všichni chtěli spravedlnost a potrestání viníků. Všech podnikatelů, kteří byli preventivně označeni za příživníky a vykořisťovatele. Často neumíme pochopit, jak si mohl Hitler získat přízeň tolika lidí, ale málo se díváme do své vlastní historie – jak si komunisté mohli získat přízeň tolika z nás?

Ne, samozřejmě, to jsou poněkud nevhodné příklady, jen chci říct, že lidé se často nechávají strhnout, ale ne vždy demonstrují na správnou věc, aniž by si toho byli vědomi. Euforie a pocity křivdy jsou však nakažlivé. Jde jen o to správně rozlišit, do jaké míry jsou oprávněné a do jaké míry jsme se je způsobili sami. A to je někdy dost těžké… Proto, pokud je to jen trochu možné, je vždy lepší měnit poměry demokratickou cestou v politické angažovanosti – ne stávkami, nátlakovými akcemi a demonstracemi. Ty mají opodstatnění ve firmách, ale ne v řízení státu, ve kterém zatím ještě existuje demokracie a svobodné volby. A víme, že svobodné volby zatím ani náhodou – naštěstí – u nás ohroženy nejsou. Ale samozřejmě, vzhledem k tomu, že máme svobodu, každý může demonstrovat jak chce a za co chce, pokud věří, že to má nějaký smysl.

Myslím si, že nejlepší by bylo zrušit všechny dotace a nejlépe i Evropskou komisi, která si až příliš často hraje na evropskou vládu, namísto planění jen nutné úřednické agendy. Tak, aby Evropská unie byla skutečně Unií států a nehrála si na globální superstát, tedy jakýsi Evropský svaz či Svaz evropských demokratických republik po vzoru SSSR. A aby všichni politi byli přímo odpovědní svým voličům – aby všichni byli voleni. Ne, že tu bude aparát úředníků, kteří nejsou odpovědní svým voličům a kteří si de facto mohou dělat co chtějí, kteří rozhodují o našem životě, o našich zákonech a o jejich výkladu a dokonce i o našich penězích, které od nás vyberou. Zkrátka o všem. Myslím, že o takový „servis“ nestojíme.

V kauze Andreje Babiše proto ani tak nejde o jeho samotného, jako o to, do jaké míry vlastně chceme tento obludný systém dále podporovat. Když už bychom si ho ale opravdu chtěli za každou cenu udržet, pak by se alespoň v žádném případě neměl vůbec týkat soukromých subjektů a úspěšným lidem, kteří vlastní prosperující firmy by nemělo být bráněno do vstupu do politiky a neměli by být nuceni k volbě – buď prodej všechno a přijď mezi nás politiky nebo zůstaň tam kde jsi. Měly by tu tedy existovat takové svěřenecké fondy, které jsou 100% důvěryhodné a jejichž fungování je právně nenapadnutelné. Jenže víme, že nic takového u nás neexistuje, takže i když splníte všechny zákony, budete stále podezřelí, že sedíte na dvou židlích. A i když se ničeho nedopustíte, budou vás neustále napadat. Opravdu je tedy tento systém nastaven správně a nehledáme jen vnitřního nepřítele, místo abychom se namáhali systém změnit?

Když sledují argumentaci politiků, je to opravdu nesmírně smutné a tristní. Je to skutečné porno ze sněmovny, navíc ještě někdy vysílané v hlavním čase a na veřejnoprávním médiu. To je skoro skandál, vysílat obsah s tak necudným a nechutným obsahem. To už kdyby tam pustili normální porno, podíval bych se raději. Za celý den jsem se nedověděl nic, co by svědčilo o tom, že se protistrany vůbec poslouchají, že někdo reaguje na to, co ten druhý říká. Jakoby každý měl už předem připravený projev, bez ohledu na obsah toho, co ten druhý říká. A který přečte, ať se stane cokoliv. Jsou to jakési dopředu nahrané nahrávky, které se jen pustí, vyslechneme je a tím to skončí. Takové orgie jako dnes jsem už dlouho neviděl.

Snad ani nikdo vlastně ani neví o čem je řeč, nikdo dokumenty ani nečetl, nikdo se jimi nezabýval, ale každý tomu rozumí a každý má jasno, A hlavně ví, kdo je vinen a kdo je nevinen. A jen málokoho napadne, že chyba je někde úplně jinde a že se točíme jen nad nesmyslností celého systému. Systému který vymyslela Evropská unie, která nás připoutala k sobě, jako kojící matka své děti.

Ne, Andrej Babiš rozhodně není první, ani poslední, pokud tedy skutečně vinen je, což opravdu nevím. Možná to tak dělali a dělají skoro všichni a snad je to dokonce i normální. Jenže všichni ti před ním nebyli v tak vysoké funkci a pokud se něčeho dopustili, jistě o tom dodnes nikdo neví a ani se tím nikdo nezabýval… Babiš však nám všem nastavil zrcadlo, do kterého se nechceme dívat. Není to vnitřní nepřítel systému, je to jeho výkvět. V každém případě – ať už je vinen nebo ne. Ani EU jistě není příjemné dívat se do svého vlastního zrcadla a proto její úředníci dělají co mohou, aby nemuseli, protože Babiš by jim za chvíli říkal, co mají dělat. A to rozhodně nemohou potřebovat. Komise má totiž vždycky pravdu a soud EU to potvrdí. Amen.

Snad nám ale dojde, že takový postoj vůbec nic neřeší a celé téma je už zpolitizované tak, že by na to žádný audit ani analýza možná nestačila. Je to něco, co se stává samo absurditou, která nám ukazuje, že žijeme v demokracii, která se pomalu, ale jistě mění v absurdistán, ve kterém je všechno možné, každý je nějak zmanipulován, ale každý říká, že se nenechá manipulovat. Kde nikdo nikoho neposlouchá, ale každý si mele svoje. Formálně sice demokracie funguje, ale prakticky nemá žádné výsledky. Nebo alespoň ty, které bychom mohli očekávat v dohledné době.